Planetární vzory

Planety v rozestupu

Pozoruhodná konfigurace

Z pohledu minimální interakce - konfigurace planet v období 18.8.2003-31.8.2003 je zajímavá.

Označme V-Venuše, E-Země, R-Mars, J-Jupiter, U-Uran a pozorujme heliocentrické konjunkce a opozice:

·         18.8.2003 opozice V-E,  21.8.2003 konjunkce V-J,  22.8.2003 opozice E-J

·         24.8.2003 konjunkce E-U

·         27.8.2003 R nejblíže k E, Měsíc v Novu, 28.8.2003 konjunkce R-E

·         30.8.2003 R v přísluní, 31.8.2003 Měsíc v perigeu

Zdá se, jakoby se při této konfiguraci maximalizovaly vzdálenosti:  J-U, J-E, J-R, E-V, R-V, (U-V) ,R-Měsíc.

V okamžiku dlouhodobě největšího přiblížení Marsu k Zemi se sousedící (konkurenční) tělesa Jupiter a Venuše ocitla na opačné straně Sluneční soustavy

V dalším textu vycházíme z opozic planet J-U,  r.2003, přesná opozice J-U následovala až 31.10.2003.

Obdobné konfigurace

Některé další obdobné konfigurace najdeme např. v letech 719.29, 1147.48, 1575.66,  tj. s přibližně Babylónsko periodou vzhledem k 2003.84: 31*(J,U) = 31*13.8123 let=428.18 let.

12.4.719                                               16.6.1147                                            17.08.1575

Perioda 12J

719 - 862 - 1004,

1147 - 1290 - 1433,

1575 - 1718 - 1861,

Maximum r.1727      

Lokálně výraznější sluneční maximum r 1727 je spojeno s opozicí Uranu proti Jupiteru (Neptunu a Marsu) .

Na kolmici ke konjunkční přímce je Saturn a Země. Opozice Jupiter-Uran 1727,59.

31.7.1727

Maximum r.1859   

1.9.1859

The Civil War Aurora 

14.10.1862

2004 -2146 -2289

Vybraná sluneční maxima

Maximum r.1372

Nejvyšší Šoveův (Schove) extrém Sluneční aktivity. Symetrická konfigurace vnějších planet: JN-SU, r.1372.13 (JS-UN, r.1376.72, JU-SN, r.1377.14). Průchod vnějších planet přísluními J:1382.44, S:1384.55, U:1378.38, N:1387.45.

16.6.1372

Columbus Day Storm r.1962

3.10.1962

Solar Storm

Storm of the Century r.1993

Vybraná sluneční minima

Minimum r.1257

V čase konjunkce všech velkých planet (J-S-U-N) r. 1306 (i 180 let po r .1485)  byla (podle Schove) nižší sluneční aktivita. V knize The Role of the Sun in Climatic Change (Douglas V.Hoyt, Kennet H.Schatten, 1997) si autoři všímají klimatických anomálií let okolo roku 1300 (s odkazem na práci E.Huntingtona a S.S.Vishera Climatic Changes: Their Nature and Causes, 1922). Po vlkém suchu v Americe (1276-1299) následovala (okolo r.1300) sucha v Indii a povodí Nilu. Baltské moře zamrznulo r. 1296, 1306, 1323.  R.1304 jsou dokumentovány silné oceánské bouřlivé vlny.

Tedy r.1306 se zdá být vztažným bodem.

Ale ochlazování začalo již v letech 1240-1260. Minimum (podle Schove)  při slabé fázi Slunečního cyklu nastalo r.1256. Koncem roku  1257 se synchronizovaly opozice J-U a R-S (viz výše).

13.12.1257

Minimum r.1810

R.1810 bývá považován za určitý synchronizační bod – rok bez aktivity. V tomto roce nebyla pozorována prakticky žádná sluneční skvrna. Na přelomu let 1811/1812 postihla New Madrid (v americkém státě Missouri) tři silná zemětřesení.

15.6.1810

Rozestup okamžiku 1810.50 od pozorovaného maxima S-aktivity r.1958.8 činí cca 147.3 let, tj. 5 period Saturnových (5*S=5*29.457 let = 147.286 let).

S toutéž periodou se synchronizují také konjunkce Země a Marsu. Konjunkce E-R zároveň se Saturnem v perihelu se objevily např v letech 1561.63, 1709.02, 1856.26  a 2003.66.

Jiná data

 Chybějící maximum r.1796

V datech sluneční aktivity jakoby „vypadlo“ maximum r.1796?!

Povšimněme si konfigurace planet v tomto roce a její jisté podobnosti s konfigurací r.567.

14.5.567                                                              19.8.1796